V E S M Í R - jeho základy a SLUNEČNÍ SOUSTAVA

Planeta Jupiter

   Vzdálenost planety od Země: 591 000 000 km

    Vzdálenost planety od Slunce: 778 000 000 km

• Vznik a vývoj

   Existují dvě hlavní teorie, jak mohly velké plynné planety vzniknout a zformovat se do současné podoby. Jedná se o teorii akrece a teorii gravitačního kolapsu. Teorie akrece předpokládá, že se v protoplanetárním disku postupně slepovaly drobné prachové částice, čímž začaly vznikat větší částice až posléze balvany. Teorie gravitačního kolapsu na druhou stranu předpokládá, že velké planety nevznikaly postupným slepováním drobných částic, ale poměrně rychlým smrštěním z nahuštěného shluku v zárodečném disku podobným způsobem, který je znám při vzniku hvězd.

• Složení

   Svrchní atmosféra Jupiteru je tvořena z 88 až 92% vodíkem a zbylých 8 až 12% připadá na helium vzhledem k poměru plynných molekul těchto plynů. Vnitřní složení planety je rozdílné, jelikož zde dochází k nárůstu ostatních prvků vůči zastoupení vodíku a hélia. Nejvzdálenější vrstva atmosféry obsahuje ledové krystalky zmrzlého čpavku.

• Hmotnost

   Jupiter je téměř 2,5× hmotnější než všechny ostatní planety sluneční soustavy dohromady. Jeho hmotnost ovlivňuje výrazně těžiště  sluneční soustavy.

• Vnitřní stavba

   Jupiter tvoří husté planetární jádro různého složení prvků obklopeného vrstvou tekutého kovového vodíku s obsahem hélia a atmosférou molekulárního vodíku. Za tímto zjednodušením se ale stále skrývá řada tajemství a nejasností. Jádro se často popisuje jako kamenné, ale jeho skutečné detailnější složení je neznámé jako vlastnosti materiálů, které by ho měly tvořit za tlaků a teplot jenž v jádře této obří planety musí panovat. Oblast hypotetického jádra je pravděpodobně obklopena hustým kovovým vodíkem, který by se měl rozkládat až do vzdálenosti 78% poloměru planety. Procesem podobným dešti by hélium a neon měly prostupovat touto vrstvou sníženého zastoupení těchto prvků ve svrchní atmosféře. Nad vrstvou kovového vodíku se nachází vrstva tekutého vodíku a dále pak vrsta plynného vodíku, která se rozšiřuje směrem dolů z vrstvy mračen do hloubky asi 1000 km. Namísto ostrého přechodu mezi těmito vrstvami vodíku bude nejspíše přechod pozvolný, kdy jedno skupenství vodíku bude volně přecházet do druhého bez jasně definované hranice. Teplota na hranici jádra je odhadována na 36 000 K a tlak mezi 3000 až 4500 Gpa.

• Atmosféra

   Atmosféra Jupiteru se skládá z přibližně 89,8 hmotnostních % vodíku a 10,2% hélia. Atmosféra obsahuje stopové množství methanu, vodních pak, amoniaku a „kamení“.

• Dráha a rotace

   Jupiter je jediná planeta, jejíž těžiště se Sluncem leží mimo objem Slunce, i když jen o 7% jeho poloměru. Průměrná vzdálenost mezi Jupiterem a Sluncem je 778 miliónů km. A kolem Slunce oběhne jednou za 11,86 let. Jupiter má nejrychlejší rotaci ze všech planet v celé sluneční soustavě, jednu otočku kolem své rotační osy uskuteční za méně než 10 hodin, což vytváří vyklenutí v oblasti rovníku, která je snadno viditelná ze Země i amatérskými dalekohledy. Jelikož Jupiter není těleso s pevným povrchem, jeho svrchní atmosféra má rozdílnou rotaci. Rotační doba polárních oblastí je přibližně o 5 minut delší než je rotační doba atmosféry v oblasti rovníku.

• Měsíce

   Jupiter má 63 měsíců pojmenovaných měsíců. Z toho 47 jich je menších než 10 kilometrů v průměru.