V E S M Í R - jeho základy a SLUNEČNÍ SOUSTAVA

• Vznik soustavy

   Vědecká teorie jejího vzniku předpokládá, že před více než 4,6 miliardami let se v Galaxii začaly shlukovat částečky prachu a plynu – vznikal jakýsi obrovský PRACHOPLYNNÝ MRAK. Pravděpodobně přeměna nedaleké hvězdy v supernovu, kterýžto děj doprovázely tlakové vlny, přiměla mračno k pohybu. Částečky prachu a plynu se zformovaly do prstenců rotujících kolem hustého a hmotného středu mraku. Jak se mračno hroutilo, prach a plyny byly gravitační silou přitahovány do jeho středu, kde se zvyšovala teplota. Jádro mračna se ohřálo natolik, že v něm začala probíhat mohutná reakce. 

Vzniklo Slunce a s ním se objevil sluneční vítr, jenž „rozfoukal“ zbylý prach a plyn směrem ke vznikajícím planetám. Malé částečky v mračnu do sebe začaly narážet a spojovat se do stále větších a větších kusů hmoty. Dál od středu byly teploty nižší, díky čemuž vznikli čtyři plynoví obři.

• Planety

   Planety ve sluneční soustavě obíhají po eliptických drahách kolem Slunce, které je ve společném ohnisku oběžných elips. Měsíce obíhají kolem planet také po eliptických drahách. Sluneční soustava je součástí Galaxie nepřesně nazývané MLÉČNÁ DRÁHA. Ta je dále částí tzv. Supergalaxie, kam patří mj. i galaxie M 31v Andromedě. 

Soustava vznikla asi před 5 miliardami let (různé zdroje uvádějí rozmezí asi 4,55–5 miliard let).

Planety jsou v pořadí od Slunce, Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Satrn, Uran a Neptun. Po svém objevení byly mezi planety na čas zařazeny i Ceres a Pluto. Ty však nejsou ve svých zónách dominantními objekty a tak jsou dnes označovány jako trpasličí planety. 

•  Hlavní pás asteroidů

   Hlavní pás asteroidů je soustava planetek, které obíhají v prostoru mezi drahami Marsu a Jupiteru. Z větší části se vytvořily z planetárních disků. 

• Komety

   Kometa je malé těleso sluneční soustavy podobné planetce, složené především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice výstředné dráze kolem Slunce. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Naprostá většina komet se po většinu času zdržuje daleko za oběžnou dráhou Pluta, odkud občas přilétne do vnitřních částí sluneční soustavy. V závislosti na gravitaci komety mohou změnit svoji dráhu z jedné verze na druhou. 

• Hranice sluneční soustavy

   Není známo, že by se v oblasti za Oortovým oblakem nacházela další tělesa patřící do naší sluneční soustavy. To však neznamená, že zde nemohou být, protože gravitační působení Slunce sahá až do vzdálenosti asi dvou světelných let, což je více než odhadovaný průměr Oortova oblaku. Lidstvo však zatím nemá nástroje pro podrobnější průzkum této oblasti.